Trh soukromých bezpečnostních služeb z pohledu cen a mezd

Již několik let se pohybuji v průmyslu komerční bezpečnosti jako provozní manažer společností zabývajících se ostrahou majetku a osob. A asi jako ve všech odvětvích týkajících se služeb nelze si ani v tom našem nevšimnout, že cena za služby neustále klesá a že v poslední době se stává prvořadým kritériem při výběru společnosti pro zajišťování fyzické ostrahy pro klienta. V tomto článku se pokusím analyzovat příčiny tohoto stavu a zamyslím se, jak vlastně a zda vůbec mohou společnosti při v současnosti nabízených cenách, leckdy i pod 58 Kč za hodinu a strážného, seriózně fungovat.   

V následujících řádcích se budu věnovat výhradně strážným – pracovníkům, kteří zajišťují fyzickou ostrahu objektů. Samozřejmě, že činností a pozic v tomto oboru je daleko více (např. detektivové v obchodních domech, členové transportu cenin, členové zásahových skupin, osobní strážci a další), nicméně „klasický strážný“ je dle mého názoru co do počtu asi nejčastějším článkem fyzické ostrahy.

 

Co je minimální mzda a nejnižší úroveň zaručené mzdy?
Není žádným tajemstvím, že pracovníci ostrahy, na které není nějaký speciální požadavek (např. jazyková vybavenost, zbrojní průkaz, řízení motorového vozidla atd.) pracují obvykle za minimální mzdu nebo mzdu o pár korun vyšší. Při výpočtu nákladů na zaměstnance budu tedy vycházet z minimální mzdy. Tu stanovuje zákon č. 262/2006 Sb.1) na 48,10 Kč za hodinu vykonané práce nebo 8.000 Kč za měsíc. Podmínky pro výši minimální mzdy dále specifikuje nařízení vlády č. 567/2006 Sb.2), kde § 3 hovoří o nejnižší úrovni zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin. Nejnižší úrovně zaručené mzdy jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací a třídí se do osmi skupin. Strážní, provádějící klasické činnosti při ostraze administrativní budovy (obchůzky a obsluha bezpečnostních systémů) patří dle specifikace tohoto nařízení do druhé skupiny prací, tzn. nejnižší úroveň zaručené mzdy je 53,10 Kč/h při týdenní pracovní době 40 h. Vhledem k tomu, že ostraha budov je nejčastěji zajišťována nepřetržitě a pracovníci pracují v nepřetržitém pracovním režimu, je dle § 791) pro tento pracovní režim stanovena maximální týdenní pracovní doba 37,5 h a tím se dle § 52) nejnižší úroveň zaručené mzdy v této skupině prací navyšuje na hodnotu 56,60 Kč/h. Toto je základní část mzdy zaměstnance, ze které je třeba vycházet. Výjimku tvoří pouze zaměstnanci uvedení v § 42), kteří mají omezené pracovní uplatnění (např. mladiství a invalidní zaměstnanci).

 

Kolik stojí bezpečnostní službu zaměstnanec?
Pokud bude pracovník zaměstnán u společnosti na pracovní poměr, musí zaměstnavatel odvést státu zdravotní a sociální pojištění. Jedná se celkem o 34 % (9 % zdravotní a 25 % sociální pojištění) z hrubé mzdy zaměstnance. V případě minimální mzdy ve druhé skupině prací v nepřetržitém pracovním režimu jde o částku 19,24 Kč/h. Dále je potřeba připočítat náklady na vystrojení pracovníků a jejich řádnou dovolenou. Nákup uniforem není rozhodně jednorázovou investicí, životnost jednotlivých výstrojních součástek je totiž různá (košile a kalhoty se opotřebují rychleji než např. zimní doplňky). Pokud bude společnost nakupovat kvalitní oblečení, jedná se o investici cca 4–5 tisíc Kč za rok na jednoho pracovníka. To při naceňování jedné pozice zajištěné čtyřmi pracovníky činí přibližně 2 Kč/h. V praxi budou tyto náklady vyšší, vzhledem k fluktuaci zaměstnanců, protože ne všechny výstrojní součástky je možno použít pro dalšího pracovníka (ať už z důvodů hygienických nebo z důvodu různých velikostí oblečení). Nárok na dovolenou při odpracování fondu pracovní doby činí 20 dnů za rok na jednoho pracovníka. Když se do kalkulace promítne roční dovolená čtyř pracovníků na jedné pozici, vyjde to na částku 5–7 Kč/h (částka pro vyplacení dovolené je počítána z průměru pro náhrady, který se vypočítává kvartálně a vzhledem k příplatkům a přesčasům je vyšší než základní hodinová mzda).

Pokud se všechny tyto nákladové složky sečtou, vyjde minimální částka na jednoho pracovníka ostrahy na cca 84 Kč/h. Do ní však stále ještě nejsou započteny náklady na zákonné příplatky, které jsou stanoveny procentuálně z průměrného výdělku (noční 10 %, víkendy 10 %, svátky 100 %, přesčasy 25 %), ostatní příplatky (osobní ohodnocení, vedoucí pracovník, pes, zbraň) a marže společnosti. Je tedy skutečně těžké pochopit, co vede bezpečnostní firmy k tomu, aby nabízely služby ostrahy hluboko pod tuto částku.

 

Na hraně zákona?
Pokud pominu zaměstnávání pracovníků „na černo“ bez řádné smlouvy a vyplácení mzdy na ruku, je několik způsobů jak náklady na zaměstnance snížit. Jedná se vlastně o snížení některé z výše uvedených nákladových složek nebo její úplné odstranění. V praxi jde hlavně o nákup uniforem u nejlevnějších nespecializovaných prodejců (v případě, kdy klient netrvá na unifikované nebo jiné výstroji, mají strážní vlastní oblečení), nevyplácení přesčasů (vykázání méně odpracovaných hodin a přepočet do odměny, tím se zaměstnavatel vyhne příplatku ve výši 25 %), nevyplácení příplatků za svátky a víkendy, zaměstnávání na dohodu o pracovní činnosti (zaměstnavatel ušetří na nákladech za dovolenou), zaměstnávání na dohodu o provedení práce (zaměstnavatel neodvádí zdravotní a sociální pojištění, nemusí proplácet příplatky za noční, víkendy a svátky). Posledně zmiňovaný pracovněprávní vztah je využíván legálně na záskoky, popřípadě zástupy za nemocné stálé zaměstnance. Mnohé společnosti ho však využívají i pro stálé zaměstnance, kterým vykazují minimální hodinovou práci (aby se vešli do zákonného ročního limitu odpracovaných hodin) a ostatní hodiny vykazují formou mimořádné odměny, popřípadě rozepisují odměnu na několik další osob. Další možnost je kombinace pracovního poměru (ve kterém společnost vykáže odpracované hodiny do výše fondu pracovní doby) a dohody o provedení práce či fiktivního cestovního příkazu nebo vyplacení části mzdy v hotovosti. Některé společnosti také využívají tzv. švarcsystému, kdy osoba pracuje pro společnost na živnostenský list. Zaměstnavatel tak ušetří na odvodech ze mzdy na sociální a zdravotní pojištění. Tento způsob spolupráce je však využíván spíše v manažerských pozicích než u řadových zaměstnanců.

 

Klíčem jsou invalidní důchodci?
Legální cestu jak snížit náklady na zaměstnance je možno najít v zákoně č. 435/2004 Sb.3), konkrétně v části zabývající se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením, kdy dle § 78 může společnost za určitých podmínek při zaměstnávání osob se zdravotním postižením získat příspěvek až do výše 8.000 Kč na jednoho zaměstnance. Pro získání tohoto příspěvku stačí kromě administrativních záležitostí zaměstnávat více než 50 % osob se zdravotním postižením. Společnosti toto řeší buď nákupem pracovníků od subdodavatelů, kteří se specializují pouze na zaměstnávání těchto osob, nebo založením dceřiné společnosti, kam všechny invalidní zaměstnance převedou. Ovšem o vhodnosti těchto pracovníků pro výkon činnosti ostrahy si asi udělá obrázek každý sám. Samozřejmě že činnost na pozici dispečera, recepčního nebo strážného, kteří pouze sedí na vrátnici, evidují provoz a nevykonávají obchůzky, může vykonávat kvalitně i pracovník se změněnou pracovní schopností. Bohužel je však tyto pracovníky často vidět i na stanovištích, kde je strážný v mimopracovní době jedinou osobou, jež má „v rukou“ mnohamilionový majetek klienta, a nedovedu si představit jeho činnost v případě mimořádné události, kdy je potřeba reagovat na vzniklou situaci rychle, či čelit dokonce fyzickému střetnutí s potencionálním pachatelem trestné činnosti. Tím se nijak nechci dotknout lidí se zdravotním postižením, mnozí z nich o práci stojí a dokážou ji odvádět mnohdy lépe než zdraví zaměstnanci, čehož jsem byl nejednou svědkem během své praxe. Spíš chci v tomto směru apelovat na personalisty a obchodní zástupce soukromých bezpečnostních služeb, aby lépe zvažovali nasazování těchto zaměstnanců do přímého výkonu služby ostrahy. Přece jen míra odpovědnosti a náročnosti strážní služby je mnohdy velmi různorodá a ne každá pozice se pro pracovníky se změněnou pracovní schopností hodí.

Současná legislativa zdravotní způsobilost zaměstnanců v oboru ostrahy majetku a osob nijak neupravuje a zaměstnanec nemusí splňovat kromě požadavků vstupní prohlídky dle zákoníku práce žádná další zdravotní specifika. Bohužel musím konstatovat, že v důsledku možnosti zaměstnávat osoby se zdravotním postižením na pozici ostrahy bez omezení vstupují mnohé společnosti do výběrových řízení s cenami, ve kterých kalkulují se státními příspěvky na invalidní pracovníky, ačkoli je pak ve skutečnosti nelze při realizaci zakázky z důvodu náročných pracovních požadavků využít. Toto je v posledních pár letech bohužel běžná praxe, která trh v komerční bezpečnosti degeneruje a velmi snižuje kvalitu poskytovaných služeb.

 

Vždyť ono se to vždycky nějak udělá…
U spousty firem postrádám koncepci fungování ostrahy v budoucnu. Vláda například již delší dobu zvažuje, že v rámci úspor sníží výši dotací na invalidní pracovníky z osmi na šest tisíc nebo méně. S účinností nového zákona o SBS budou pravděpodobně invalidní pracovníci z přímého výkonu strážní služby vyloučeni úplně. Blíží se také termín, kdy budou muset všichni zaměstnanci SBS splňovat odbornou způsobilost, což ve většině případů znamená absolvovat zkoušky odborné způsobilosti. Ne všichni současní zaměstnanci jsou ochotni zkoušky absolvovat a zřejmě ne všichni je zvládnou. Pro společnosti to jsou samozřejmě další náklady navíc (například zaškolování a vystrojování nových zaměstnanců). I přes tohle všechno uzavírají společnosti dlouhodobé kontrakty za podhodnocené ceny. Proč? Protože uvažování obchodních zástupců těchto společností je velmi krátkozraké, motivované snahou urvat každou měsíční fakturaci, dokud to jen jde. A pokud k nějaké legislativní změně dojde? Budou situaci řešit až pak, jak sami avizují – vždyť ono se to vždycky nějak udělá…

 

POUŽITÁ LITERATURA:

1) zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů
2) nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů
3) zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

 

Poznámka
Legislativa uvedená v tomto článku je platná k 16. 1. 2012.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *